Až zemřu,pohřběte mě tváří dolů,aby mi mohl celý svět políbit prdel!
₪ ø lll ·o.
!!ECHELON!!

We don't have fucking fans. I hate that word. We have a family. 
-(Jared Leto)

I see you! 3

20. března 2012 v 18:33 | Mars_Kašty |  Píšu ...
Ve škole to se mnou jde od desíti k pěti. Proto mám i značný problémy doma. Žiju jen s mámou a mladším bráchou Austinem. Je to děsnej parchant, ale mám ho ráda. Celkem často spolu hrajeme na kytaru. Taky je hodně sportovně založenej, nejvíc si zakládá na fotbale a rád chodí plavat. Na plavečák si rádi zajdeme všichni tři a máma rozhodně není pozadu ani ve zpěvu na našich soukromejch koncertech pro sousedy. Většinou to maj za to, že Austina třikrát týdně hlídaj v pozdních odpoledních hodinách. Když jsem ve škole dýl a nedostanu se domů o míň než hodinu později, než je doma Austin. Když ho tak trochu zanedbáváme, vynahrazujeme mu to výkendovejma akcema. Říkáme tomu "Dobrodružství pro vítěze".
V podstatě jsme všichni tři vítězové díky tomu, že přežijeme celej tejden i pod různejma nátlakama i bez společnejch chvilek. Nejčastěji se totiž scházíme u večeře. Na kytaru s bráchou hrajeme většinou po ní a soukromý koncerty máme každej pátek, až Austin přijde z tréninku.


"Tak co škola? Líbí se ti tam?" ptala se mamka u večeře. Trhla jsem ramenem.
"Nenávidím to tam" pronesla jsem lhostejně. Máma ztuhla.
"Provedl ti někdo něco? Zasedli si na tebe učitelé?" vytřeštila starostlivě oči a hladila mě po vlasech. No, na tom druhym asi něco bude…
Tak tohle jsem přesně nechtěla! Nenávidím tyhle rozhovory, máma si všechno moc bere.
"Ne mami" uhnula jsem rychle na pravou stranu, aby se mámina ruka znovu netřela o moje vlasy.
"Oni jsou v pohodě. Já mám problém. Jsem umanutá, vím to! A právě proto se toho nechci vzdát. Počítej s tím, že jsem teď problémová, jo? Slibuju, že o žádný průsery a kázeňský postihy nestojim a ani se nebudu snažit je získat a vyvolávat" dívala jsem se jí významně do očí, aby mi uvěřila.
"Dobře zlatíčko, věřím ti. Ale kdyby sis chtěla o čemkoliv promluvit, přijď za mnou, ano?" svraštila starostlivě obočí.
"Jasně jasně" kývla jsem.
Mamka si povzdechla. Ještě okamžik zírala na talíř před sebou a měla dlaně položené na stole, každou z jedný strany talíře.
"A co ty můj koblížku?" otočila se na Austina. Koblížku mu říkala od tý doby, kdy se jich dokonale přežral. Teď si je dává mimořádně. Říkat mu tak může ale jenom mamka, aby se neurazil. Já to pak používám ráda proti němu, když máme kdejaký spory.
"Nějaké úspěchy?" opřela si vidličku o spodní ret. Austin se podrbal za uchem.
"Noo… Včera jsem si dal o těláku vlastňáka a nakonec se mi podařilo sejmout učitele, ale naštěstí se mu nic nestalo" skousl si ret a nevydržel nevytahovat koutky úst do úsměvu. Já okamžitě vyprskla smíchy. Mamka nejdřív pozvedla obočí a byla děsně kamenná až Austin dostal strach. Ale pak se k mýmu smíchu přidala a za chvíli jsme se všichni tři topili v slzách veselí.
I když mi to mamka nikdy neřekne do očí, má z mejch výsledků z ústního zkoušení vztek. Jenže to zase vyrovnávám známkama z písemek. U tabule mlčim jako hrob a schválně dělám tupou, i když mě někdo vyvolá. Nemínim se dělit se zbytkem třídy o znalosti, o kterých oni ještě nemaj ani tušení, páč si všechno prodiskutuju s Barneym a Men-Či-Chajem. Teda až poté, co si to vyčtu z knížek, internetu nebo si zajdu do knihovny tady za rohem, kde jednou za měsíc bejvaj filozofický přednášky. Pokaždý, když jdu pak domů, zmocní se mě zvláštní pocit a jsem unešená. Hodně jsem se tam dozvěděla a vlastně mě to "dotlačilo" k mýmu dnešnímu pohledu na svět. Chodím tam už něco přes pět let a samozřejmě tam se mnou chodí i Men-Či-Chaj. I když si myslím, že většinu toho, co tam kdo řekne už zná, podle jeho výrazu poznám, že se o to vážně zajímá a poslouchá. Večer mu na to vyprávím svoje názory a různě o daném tématu diskutujeme. Vzpomínám si, jak mě mamka jednou slyšela mluvit za dveřmi, když procházela kolem mýho pokoje. Viděla jsem pod nima její stín a proto jsem úmyslně přidala na hlase. To jsme se s Men-Či-Chajem vrátili z druhé neoficiální přednášky. Měsíc před tím nás se vším teprve seznamovali. Ten den se probíral Velkej třesk a vůbec vznik světa, abychom věděli kde začít. Člověku to prej pomůže umět se víc rozhlížet a líp chápat.
Vím, že si o mě máma tenkrát dělala starosti a já jí pořád dělala ještě větší naschvály. Vyprávěla jsem jí o Men-Či-Chajovi i o Barneym. Vím proč jsem to dělala a dneska taky vím, že to byla děsná pitomost. Máma si to vůbec nezasloužila. Vlastně jsem se jí mstila za to, že vyhodila tátu z domu. Bylo mi sedm, to Austin ještě nebyl na světě. Narodil se rok po tom, takže tátu nepoznal. Chodila jsem k tátovi třikrát do měsíce, o něco později dvakrát, až to kleslo na jednu návštěvu za měsíc. Táta tvrdil, že nemá tolik času. Stejně ho to omzelo úplně, takže jsem tam nechodila už vůbec. Mamka byla radši a stejně mě v jinym stavu potřebovala víc, než můj flegmatickej sobeckej otec. Narodil se mi brácha a mámě syn. Měly jsme úplně jiný starosti než je mít o nezodpovědného chlapa. Vím, že Austinovi chybí táta a muž v rodině, ale myslím, že to zvládá vcelku dobře. Má dobrý vztahy s trenérem Joshem. Je to kus, nevadilo by mi, kdyby to s nim mamka dala dohromady. Austina má rád a pro mámu by nebyl špatnej. Hlavně je zodpovědnej. A mně by rozhodně nevadil takovej strejda Josh. Příští měsíc má Austin hlavní zápas o zlatej pohár "mladých mistrů". Tam se sejdem všichni čtyři, tak uvidíme, co se bude dít. Rozhodně si ale nechci hrát na dohazovačku! Nechám tomu volnej průběh a když bude třeba, trošku tomu pomůžu, popostrčim je. To je ale celý.
"No tak Amy, posloucháš mě vůbec?" klepla máma do stolu tak silně, až jsem nadskočila. Úplně jsem se zarazila. Co se to se mnou sakra děje? Proč nevim o světě, když se byť malinko zamyslim? Snění ve dne je ještě snad oukej, ale tohle už je moc. Co se to se mnou sakra děje? Totálně vypínám a to vůbec není dobrý. Mám pocit, že i Men-Či-Chaj znejistěl. Je to tím, že mi Biers sebral Barneyho? Nebo se se mnou vážně něco děje? Nevim co bych přesně měla dělat. Ale určitě bych neměla panikařit. Jsem prostě divná, Men-Či-Chaj opravdu není jediným důkazem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Žiju podle pravidla,že bychom měli následovat své sny... Nezáleži co děláš,jen jdi za svým snem.
(Jared Leto)


Mnozí z těch, co žijí, by zasluhovali smrt. A mnozí z těch, co zemřeli, by si zasloužili žít.
(Tolkien John Ronald Reuel)