Až zemřu,pohřběte mě tváří dolů,aby mi mohl celý svět políbit prdel!
₪ ø lll ·o.
!!ECHELON!!

We don't have fucking fans. I hate that word. We have a family. 
-(Jared Leto)

Buddha for Mary 6

20. března 2012 v 19:05 | Mars_Kašty |  Píšu ...
Closer to the Edge

Mary a Chris ruku v ruce stojící na okraji bronzové skály a voda z Měsíčního vodopádu jim dopadá na ramena. Slunce jasně svítí, vzduchem se line pohodová a klidná atmosféra. Mary se usmívá na Chrise, Chris se usmívá na Mary. V jedné chvíli se Mary zasměje, když Chrisovi přisedne motýl na nos. Ale moment, kde se tady vzal motýl?!

Maryin úsměv rázně pohasl a vytřeštila oči, když se blankytně modrý motýl proměnil v černou můru.
Odletěl z Chrisova nosu a letěl čelem přímo dolů. Slunce rychle zapadlo, obloha se zatemnila a skála roztřásla, tím i kamenná země pod jejich nohama. Skrz Měsíční vodopád už netekla čirá voda, všechno kolem se kácelo k zemi a Mary jen nevěřícně přihlížela, jak se jejich milované místo ničí a hroutí. Na skalnatém okraji před nimi začaly odpadávat kamínky, rychle odskočili. Jenže skála se sypala dál, co nevidět už padali dolů, do nekonečné černé díry. Mary křičela, tiskla Chrisovi ruku a s vystrašenýma očima na něj pohlédla. Rozkřičela se ještě víc, když viděla, že se mění v černo-šedý prach a vír vzduchu ho odnáší pryč…
V ten samý okamžik Mary vykřikla, až se to ozývalo od stěn jeskyňky a zprudka se posadila. Opět noční můra. Za tuhle noc už asi devátá.
Když pohlédla ven a spatřila záři denního světla, velmi se jí ulevilo. Prach jsi a v prach se taky obrátíš. Proběhlo jí náhle hlavou.
" Už není moc času" vzdychla a roztřásla se. Zhluboka se nadechla a pomalu vydechla. Uklidnila se. Přece si zakázala na všechno tohle myslet!
Tahle noc byla hodně náročná, šla dolů k jezírku s úmyslem trochu se procvičit. Udělat si takovou menší rozcvičku a pak si zaběhat cestou odtud domů. Přišel jí to jako dobrý nápad. Z téhle noci je celá rozlámaná a nevyspalá. Ještě se zastavila pod slabým proudem vodopádu a opláchla se, aby se trošku probrala. Dole se postavila u jezírka a začala si protahovat ztuhlé svaly. Protáhla si otlačená záda a krk. Rozcvičila ruce i nohy a když se cítila o něco lépe, vylezla si nahoru pro věci a vzala i tu snídani od Chrise, aby ji mohla cestou domů vyhodit. Běžela klusem a za stezkou před pláží zahlédla koš, tak bez mrknutí oka změklé a spařené jídlo vyhodila. Vzpomínky na to ráno zahodila s ním. Ale neubránila se vzpomínkám na bohaté snídaně s rodiči s Chrisem doma v Oregonu. Jak mamka musela opéct nespočetně mnoho vajíček, protože je měl taťka hodně rád. Spořádal toho tolik, že kdyby toho udělala normálně pro čtyři osoby, na ostatní by nezbylo. Jenže ji běhalo hlavou, jestli by za nimi byla schopná po tolika letech přijet. A jestli by jí odpustili...
Proběhla dlouhou Sunny Beach, přitom omámeně zírala na nádherné nebe s nadýchanými bílými bochánky. Vždycky milovala pohled na oblohu. Ve dne v bílých oblacích hledala různé obrazce a v noci, když nezamhouřila oka, dokázala na oblohu zírat hodiny. Pokaždé, když sledovala černou oblohu posetou zářícími hvězdami, podivně se jí stahovalo hrdlo a v břiše lítalo tisíce motýlků. Prošla skleněnými dveřmi do obýváku a posadila se na sedačku, snažila se popadnout dech. Ačkoliv se tomu všemu snažila bránit, náhle jí bylo úzko. Do hlavy jí vlezl obrázek vyděšených a znechucených tváří rodičů. Jasně, jejich reakce na to, co v té koupelně tenkrát viděli byla přehnaná,ale Mary jejich názor z jedné strany chápala. Ale nikdy nedokázala pochopit, proč si to nenechali vysvětlit a nesnažili se o pochopení.
Bylo to v ten den, kdy se Chris popral s Billym. Dali si pořádně do nosu, ale Billy si pořád nechtěl dát pokoj. Proto ho Chris musel udeřit silněji, až se Billy skácel k zemi. Chrise to v tu chvíli šíleně zamrzelo, doposud neužil žádného násilí, ani jej neměl v lásce. Ale pro tuhle situaci to bylo správné to udělat, nenechal by toho hajzla, aby Mary obtěžoval dál. Chris naštěstí stačil zasáhnout včas, takže Mary byla v pořádku. Kdyby to tak nebylo, dopadlo by to o něco jinak...
Chris nakonec Billymu nabízel pomocnou ruku a chtěl mu říct, že už toho pro dnešek bylo dost, navíc Billy byl pod vlivem alkoholu, takže kdyby už se to nikdy neopakovalo, dokázal by na to Chris zapomenout. Ale o to víc byl Billy agresivnější. Rozzuřený a potupený Billy o jeho pomoc nestál a dal mu to jasně najevo. Udeřil ho do obličeje takovou silou, že teď se ocitl na tvrdé zemi Chris. Pořádně se praštil do zad, proto jasnou chvíli trhaně nabíral vzduch. Billy si odkráčel pryč, jakoby se vůbec nic nestalo. Mary z toho všeho byla hrozně vyděšená a Chrisova zranění si dávala za vinu. Nutila ho jít do nemocnice, ale Chris jí rázně řekl, že nikam nepůjde a že to vůbec nic není. Doma mu to tedy ošetřovala sama. Našla v koupelně lékárničku a za stálých vzlyků mu ošetřovala natrhnutý ret, roztržené obočí, odřené klouby a utírala mu krev z nosu. Stále nad těmi hrůznými vzpomínkami, jak Chris ležel na zemi a snažil se popadnout dech, poplakávala a byla z toho vyděšená. Co kdyby to dopadlo hůř? Co kdyby se Chrisovi stalo něco vážnějšího? Nikdy by si to neodpustila! Chris se ji snažil uklidnit a proto ji objal. Mary o něj na té ulici vážně měla velký strach a tak si jeho přítomností stále připomínala, že je v pořádku a drží ji v náručí. Ale měla nutkavou touhu ho políbit, jenže jsou jako bratr a sestra! Žijí spolu od malička, rodiče ho berou jako svého syna a tohle by se mezi nimi dít nemělo. Jenže to udělala. Políbila ho a kupodivu se tomu Chris nebránil. Naopak, přisunul si ji k sobě blíž a líbal s větší intenzitou. Teď už Mary byla spokojená, Chris se jí už dlouho líbil a ona z toho měla obavy. Navíc nevěděla, jestli to cítí stejně také on, teď věděla, že ano.
Jenže co se nestalo! Do dveří v tu chvíli vrazili rozesmátí rodiče a bylo na nich vidět, že s jejich přítomností vůbec nepočítali. Byla z toho tenkrát hrozná aféra a rodiče byli rozzuření natolik, že Chrise vyhodili z domu. Mary byla hrozně nešťastná a nenáviděla je za to. Snažila se jim to vysvětlit, navíc ona a Chris přeci nebyli vlastní sourozenci a ani ho rodiče neadoptovali. Tak jaký jejich přehnaná reakce měla smysl? Mary chápala jen to, že z toho museli být rodiče hodně v šoku, ale určitě to mohli pochopit! Mary a Chris by přeci mohli být jako každý jiný pár! Jenže taky šlo rodičům tenkrát o to, co si lidí pomyslí... Když Mary dovršila svých nedalekých osmnáctých narozenin, oznámila rodičům, že se stěhuje do domu, který ji nedávno zanechal strýček Robin. Vyhledala Chrise, který po celou dobu jejího domácího vězení přebýval u kamaráda a odstěhovali se do domu na pláži daleko od domova v Oregonu. (Bylo trochu těžší si zvyknout na přírodní podmínky tady, ale zvládli to oba.) Za nedlouho si to Mary začala vyčítat a naopak litovala toho, že opustila rodiče. Byla na vážkách kvůli tomu, jestli je správné být s Chrisem, nebo se vrátit zpátky k rodičům. Proto se zařekla, že s Chrisem nikdy nebude mít žádný partnerský vztah. Jestli ji opravdu miluje, určitě to pochopí a přistoupí na to. Přistoupil, miloval ji jako nikoho na světě.
Přestoupili tady na střední a později studovali vysokou, Mary s ní ovšem zanedlouho flákla. Neměla na to dost nervů, nic z toho nestíhala a nedokázala se přizpůsobit tempu probírání látek. Proto chodila do práce, teď měla ale pár týdnů dovolenou a byla za to vděčná. V téhle situaci chodit ještě do práce, mezi ty zvědavý nány by neskousla.
Právě toho přemýšlení měla dost. Zvedla se z pohovky a doběhla si do pokoje pro mobil, aby se mohla pokusit zavolat Clair. Našla si její číslo a přemítala, jestli si ho Clair třeba za ty tři roky nezměnila. Možná by to Mary taky uvítala, byla malinko nervózní. Přeci jenom je sobecké se sestřence po tři dlouhý roky neozvat, ani si na ní nevzpomenout a teď jí volat a prosit, aby přijela na rodinnou návštěvu. Ruku držící telefon spustila podél těla a dlaní druhé ruky si překryla čelo. Hluboce si povzdechla a zavrtěla hlavou.
"Jsem sobecká, hloupá husa!" zavrčela si pro sebe.
Najednou se jí volat Clair vůbec nechtělo. Hrcla sebou do polštáře a křičela do něj. V jedné ruce drtila mobil, v druhé kus povlečení. Opět se jí začaly vracet vzpomínky na Chrise, tak se raději zhluboka nadechla a vytočila číslo na Clair. Jen co uslyšela vyzvánění, rozbušilo se jí srdce a začala panikařit. Když se asi po čtyřech zazvoněních rozhodla to položit, Clair to zvedla.
"Mary? Jsi to ty?" ozval se nejistý, ale veselý tón Clairina hlasu. Mary sevřela víčka a natáhla do sebe co nejvíce vzduchu.
"Ahoj... Clair" vydechla jen.
"Ó Bože Mary! Jsem tak ráda, že tě slyším! Jak se sakra pořád máš? Jsi pořádná mrcha, když se přes tři roky neozveš!" smála se.
"Jo, omlouvám se, Clair! Vážně. My totiž s Chrisem-..."
"Chris? Bože a jak ten se má? Furt je do tebe tak udělanej, co? Práskli jste do toho už aspoň?" zeptala se trochu vyčítavým tónem. Vždycky měla názor ten, že v tomhle byla Mary moc měkká. Na rodiče tenkrát prostě měla zařvat, že jim do toho nic není a s Chrisem si měla začít žít po svým. Mary dlouhou chvíli mlčela a bojovala s touhou jí to položit. Proč by do toho měla máčet taky Clair? To přece ona sama za to musí pykat. Ona je ten, kdo byl vždycky největším sobcem. Ona je ten, kdo potřebuje trest a už navždycky zůstat sama, protože si za všechno co udělala nic jiného nezaslouží.
"Halóó ?!" zavrčela Clair podrážděně. "Tak jsi tam?!"
"J-jo..."
"Tak m-..." chtěla začít dychtivě Clair, ale Mary jí nepřítomně vtrhla do řeči.
"Musíš za mnou přijet, Clair. Co nejdřív" Maryin hlas zněl jako zhypnotizovaný.
Clair chvíli nic neříkala, jen se střídavě nadechovala a zadrhovala hlas proti řečím, které by vyslovit neměla.
"Dobře" vydechla později jen.
"Děkuju" zavřela Mary těžce víčka a svěsila ramena.
"Budu se snažit přijet co nejdřív" zašeptala Clair.
"Těším se. Udělám muffiny, jo?" pousmála se slabě Mary. Clair se zasmála.
"Dám si je ráda. Bez tebe je vůbec nedělám. Pamatuješ, jak jsme toho vždycky měly plný tváře a soutěžily, která jich sní víc?"
"Pamatuju" řekla Mary a při vzpomínce na syslí Clair s tvářemi plných muffins se neubránila smíchu.
"Tak fajn Mary. Promluvíme si a všechno mi řekneš, až přijedu. A nezapomeň svou milovanou sestřenku pořádně přivítat! Muffiny mi stačit nebudou! Bude pořádná dívčí párty ve dvou!" zvýšila hlas a zase se zasmála.
"Bude to dobrý Mary, neboj se"
"Kdybys tak věděla..." pomyslela si Mary.
"Tak pa, ozvu se až budu na cestě"
"Dobře,pa" špitla Mary.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sabča Shannonová | Web | 25. března 2012 v 16:43 | Reagovat

jee taky koukam pises budhu jen tak dal ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Žiju podle pravidla,že bychom měli následovat své sny... Nezáleži co děláš,jen jdi za svým snem.
(Jared Leto)


Mnozí z těch, co žijí, by zasluhovali smrt. A mnozí z těch, co zemřeli, by si zasloužili žít.
(Tolkien John Ronald Reuel)