Až zemřu,pohřběte mě tváří dolů,aby mi mohl celý svět políbit prdel!
₪ ø lll ·o.
!!ECHELON!!

We don't have fucking fans. I hate that word. We have a family. 
-(Jared Leto)

Buddha for Mary 5

20. března 2012 v 19:05 | Mars_Kašty |  Píšu ...
Buddha for Mary
…Here it comes…

Po sprše se cítila uvolněnější. Došla si pro svačinu a přemítala, jestli by měla dojít do jeskyně pro tu snídani, co tam nechala. Přeci jenom v tom teple to nemůže vydržet. Ale nic se jí nechtělo. Rozhodla se, že si půjde lehnout a v jeskyňce dnes v noci přespí.
Vzala si jen malý croasant, velký hlad neměla. Spíš neměla chuť k jídlu. Cestou croasant stihla sníst, jak byl malý. Zalezla do pokoje a zatáhla závěsy. Nejdřív si do postele sedla a znovu v prstech svírala dopis od Chrise. Ještě z obálky vytáhla řetízek a připnula si ho na krk. Pažemi si objala kolena a ani si nevšimla, že se zase rozhoupala. Nevnímala nic kolem sebe, jen tu děsivou samotu.

"Kdybych apoň nebyla tak zbabělá! …" narážela na svou hrůzu ze smrti.
"Mohli bychom být spolu …Už navždycky!" špitla s pohledem na rámeček s Chrisovo fotkou. Náhle po ní natáhla ruku a položila ji čelem dolů. Neměla dost síly se dívat na to, jak se na ní Chris šťastně usmívá. Seděla tam, houpala se a to ticho jí šlo na nervy. Vzala mobil do ruky a zapnula hudbu. Zázračnou MARSmusic. Jestli se jí někdy stahovalo hrdlo, zatemňovala mysl a ochabovalo tělo jen při poslechu tohohle zázraku společně s Chrisem, tak teď to bylo ještě horší. Položila se na záda, ruce natáhla podél těla a uvolňovala každý kousek, který měla napjatý. Snažila se pravidelně dýchat, moc úspěšná v tom ale nebyla. Hrající mobil si zasadila na hruď, zavřela oči a nechala se unášet těmi ještě pořád neznámými pocity při poslechu. Stranger in a Strange Land! Znovu oči otevřela. Nepřítomně zírala do prázdna, slzy jí stékaly až k uším. Celou instrumentální část songu byla otupělá. Navíc začínala být ospalá. To teplo ji unavovalo víc než by chtěla a z pláče ji pálily oči. Pomalu je zavírala …Hudba postupně utichala …
Mary najednou začala vnímat bílou záři, která se rozprostřela kolem. Ze začátku byla tak ostrá, že se Mary zatlačila hlouběji do lůžka, ale záře se utlumila. Uprostřed té bílé mlhy se začala rýsovat kulatější postava. Nejprve byla plná stínu, až po chvilce se dala lépe prohlédnout. Měla bílé roucho a seděla v tureckém sedu. Byl to holohlavý, roztomilý mužík. Tedy, kdyby se ani tak trochu jako teď, nemračil. Ano, byl to Buddha. Otevřel svá podivně tvarovaná ústa a když promluvil, jeho magický hlas se rozléhal po zdejší místnosti jako zběsilá bouře, a přitom zněl jako cinkající zvonečky.
He said: "Can you hear me, are you sleeping?"
Jeho obraz začínal lehce slábnout. Zmizel až když Mary otevřela oči a prudce se posadila. Zhluboka dýchala a prsty si prohrábla vlasy. Jenom sen! …
"Buddha for … Mary" hlesla a nechala ústa omámeně otevřená. Náhle vystřelila z postele a rychlým krokem šla do obýváku. Cestou si šeptala slova z písně.
"Mary would hallucinate" Na schodech div nezakopla. Vzala klíč ze stolku a šla otevřít prosklené dveře k pláži, už se stmívalo. Stoupla si před zděnou, bílou poličku, kde si lebedila pozlacená soška Buddhy. Bez přemýšlení po ní zuřivě natáhla ruku, přeběhla k dvířkům a jediným mrštným pohybem své paže, soška letěla. Při pádu pár metrů od Mary se zapíchla do písku. Mary stála nehybně mezi dveřmi a mžourala do nastávající tmy. Byla tak slabá, tak omámená. Než stačila vůbec o něčem přemýšlet, vběhla do šera a snažila se očima najít aspoň tmavou siluetu sošky. Když ji spatřila bokem ležící v písku, klekla před ni a vzala do dlaní. Zvedla ji na úroveň obličeje a zírala na ni. Vzpomínky ji vrátily na den, kdy ji toho Buddhu dal Chris. Jsou to teprve tři roky zpátky, ale teď jí to přišlo jakoby to byla věčnost.
Slavila své 23. narozeniny a byl to moc hezký den. Oslava byla tady v domě. Mohla se setkat se svou sestřenicí Clair, s tou si přeci s Chrisem hráli, když byli malí. U Mary doma v Oregonu. Většinou si hráli u nich na zahradě, nebo v garáži. Chris byl automechanik, holky zahradnice. Často dostávali vynadáno, že je auto špinavé a poškrábané a květiny přelité a oštípané. Byla by se tomu zasmála, kdyby se necítila tak prázdná díky té díře v prsou.
"Ach Clair…" hlesla a ruce se soškou těžce dopadly do písku před její kolena. Najednou si uvědomovala, že byla tak zaujatá Chrisem, že si na ni po dobu těch tří let ani nevzpomněla. Zkusí jí zavolat, aby přijela. Bude potřebovat rozptýlit a alespoň nebude sama. Navíc… Vzpomínat na zážitky z dětství společně s Clair bude rozhodně o něco lepší, než samotná na bolestivé a srdcervoucí vzpomínky na Chrise.
Pár mladých lidí procházejících po pláži ji donutil se zvednout a vrátit se zpět do domu. Tenhle obrázek totiž vyvolal vzpomínky, jak se právě takhle procházela ona sama s Chrisem. Roztřeseně se nadechla.
"Ještě dva dny" špitla si pro sebe a dál si zakázala na něco podobného myslet. Položila buddhu na své místo, vyběhla po schodech zase nahoru a mířila do svého pokoje. Nahmatala v posteli stále hrající mobil a začala hledat Clairino číslo. Když už ho měla připravené a rozmýšlela nad správnými slovy pro sestřenku, se kterou přes tři roky nemluvila, začal ji telefon v ruce vibrovat a ohlašoval příchozí hovor. Náhle zapomněla na všechno kolem, i na to, co chtěla udělat. Polila ji vlna upřímné radosti a bez velkého rozmýšlení hovor přijala.
"Ahoj lásko!" zašeptala a jen co uslyšela jeho hlas, vedraly se jí slzy do očí znovu.
"Má lásko" naznačil tón pozdravu. Mary se dychtivě nadechla a chtěla se ho ptát a ptát. Jenže byl rychlejší.
"Našel tě můj dopis?"
"A-ano" roztřásl se jí hlas a radost mírně pohasla.
"Dobře. Jen… Slib mi, že uděláš oč jsem tě žádal. Je to pro mě důležité, Mary. A chci, abys byla šťastná" Mary hned štěkla.
"Jako bych mohla být šťastná bez tebe, Chrisi!"
"Mary prosím tě, přestaň. Co jsem ti o tomhle říkal. A navíc …" uchechtl se.
"Chtěl jsem ti s radostí oznámit, že má mise byla úspěšná. Nebudeš muset být zklamaná. Určitě ti to udělá radost a budeš šťastná." Vydechl a poslední slova zdůraznil.
"Chrisi! Nikdy nebudu tolik šťastná, tak jako s tebou! Tak už to pochop!" nechtěla ho urazit, ani se s ním teď hádat, ale byla to pravda. Chris si povzdechl.
"Co ty víš Mary. S nikým jiným si v životě nebyla tak jako se mnou. Musíš-…"
"No právě" skočila mu do řeči.
"Ano, no právě" vložil se do té její zase on. Teď si povzdechla pro změnu ona.
"Mary, já chápu, že vztah mezi námi je jedinečný a zážitky od dětství nezapomenutelné, ale život jde dál. To nejde aby-… Ne-nemůžeš se pořád tolik upínat na mě. Nejsem jediný člověk na světě, Mary" zašeptal poslední slova.
Mary se mračila a okamžik mlčela na znamení trucu. Nechtěla ale marnit čas s ním a tak se nadechla.
"Chtěla… Jsem volat Clair, ale byl jsi rychlejší" semkla rty k sobě.
"Ó Bože, Clair!" vykřikl. "Sestřenka z Oregonu" zasmál se Chris.
"Jo" štěkla Mary.
"Bezvadný! Tak ať za tebou přijede, pokud bude mít čas, ano? A moc ji pozdravuj!" zasmál se znovu. Milovala jeho smích, ale teď ji zvláštně bolel.
"A Mary, přemýšlej o té navštěvě rodičů, prosím Tě" žádal ji.
"Budu" hlesla. Přemýšlela nad tím, k jaké jeho otázce její odpověď patřila. Jestli k pozdravům pro Clair, nebo pro návštěvu rodičů. Chris si nešťastně povzdechl.
"Mary, už budu muset jít. Mám totiž-…"
"Co? Teď? Né,né! Né Chrisi,né !!!" začala být hysterická.
"Mary! Mary, ššt!" uklidňoval ji.
"Budu s tebou navždycky! Není to tak? Vždycky budem spolu lásko! Máš mé srdce, už tak dlouho …" slyšela jak se uchechtl. Zalapala po dechu.
"Chrisi…" špitla a měla stažené hrdlo.
"Sbohem Mary. Vždycky tě budu milovat"
"A já tebe" to už ale slyšela jen přerušované tóny. Zabořila hlavu do polštáře a rozvzlykala se.
Proč zrovna on? Proč ne někdo jiný? Třeba … Billy Chopper. Ten hnusák, co se s Chrisem v sedmnácti popral kvůli tomu, že Mary urážel a obtěžoval. A nazval Chrisova otce děvkařem! Nikdo mu tenkrát nevěřil, proč taky? Nikdo o jeho otci nic nevěděl. Ani Chris sám, o to ho to urazilo víc.
Vzpomněla si na ten dopis od Chrise a na Agens. Nic jí o ní neřekl. Volala mu a chtěla se ho na ni zeptat, jenže to opět nebral. Z hrdla se jí dralo zoufalé vrčení. Sáhla po menším polštářku vedle sebe a po menší dece a vyrazila z pokoje ven, kde už byla mlhavá tma. Seběhla plechové schůdky k pláži a utíkala k Měsíčnímu vodopádu. Hlavou jí blesklo, že včera úplně prošvihli úplněk, když… NE! Zakázala si na to myslet! Běžela a snažila se vyběhnout i stoupající stezku, ale s jejím rozzuřením to nebylo lehké. Proběhla prořídlý lesík a vzteky cestou ulamovala drobné větvičky od stromů. Co nejrychleji přeskákala kameny u jezírka, ještě si nahoru hodila polštářek zabalený v dece a lezla do jeskyňky. Byla tam tma. Venku zase taková tma nebyla. Měsíc sice couval, ale schovával se za prořídlým lesíkem.
Mary si sedla k okraji skalnatého výběžku a šoupla se víc nalevo, dál od vodopádu. Kolena si přitáhla k bradě a zase se rozhoupala.
Noc v jeskyňce nebyla klidná. Skoro každou hodinu se vzbouzela, trápily ji noční můry.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Žiju podle pravidla,že bychom měli následovat své sny... Nezáleži co děláš,jen jdi za svým snem.
(Jared Leto)


Mnozí z těch, co žijí, by zasluhovali smrt. A mnozí z těch, co zemřeli, by si zasloužili žít.
(Tolkien John Ronald Reuel)