Až zemřu,pohřběte mě tváří dolů,aby mi mohl celý svět políbit prdel!
₪ ø lll ·o.
!!ECHELON!!

We don't have fucking fans. I hate that word. We have a family. 
-(Jared Leto)

Buddha for Mary 4

20. března 2012 v 19:04 | Mars_Kašty |  Píšu ...
She always liked to fall apart

"Chrisi?" obrátila se Mary, mžourala do šera v jeskyňce a rukou prohmatávala prázdné místo vedle sebe.
"Chrisi?" zvedl se jí hlas do hysterického tónu.
Znovu a znovu šátrala dlaní po dece, dokud se neujistila, že tam opravdu není.
"Chrisi!" zavolala znovu do prázdné jeskyně, ale jedinou odpovědí jí byla jen vlastní mihotavá ozvěna. Před očima se jí zjevila ta kouzelná noc s ním a pak i jeho slova. Rozhlédla se kolem, hned vedle byla nachystaná snídaně. Pro jednoho. Také zjistila, že Chris všechny věci odnesl, kromě těch jejích.

"Snad si nemyslel, že se ještě budu koupat!" křikla podrážděně a rychle se oblékala. Všechno ostatní tam nechala ležet a utíkala domů. Cestou zakopávala o vlastní nohy a už začátkem Sunny beach lapala po dechu. Pláž proběhla rychlostí blesku a vrazila do domu. Zamknuto. Zmocnila se jí panika. Utíkala k proskleným dveřím obýváku a vehementně vrazila dovnitř. Taky nic. Z hrdla se jí vydral zoufalý výkřik. Běžela zkusit tu poslední cestu. Vyběhla po schůdkách k vlastnímu pokoji a pocítila malý náznak úlevy, když otevřela dveře a vstoupila dovnitř. Ihned vyběhla na chodbu a vší silou zakřičela.
"CHRISI!" k panice se tentokrát přidala i hysterie, když v celém domě nebylo slyšet vůbec nic. Zuřivě vpadla do koupelny, do pokoje pro hosty, do menší koupelny, dokonce zabloudila i ke dveřím půdy, ale Chris nikde. Proběhla chodbou zpátky ke schodům a rozhlédla se po obýváku a kuchyni. Prázdnota sama. Bez něj to byl jen obyčejný dům. Žádný láskyplný domov, nic kouzelného. Když si náhle uvědomila, že zbývá ještě tělocvična, pocítila malý záchvěv naděje. Jenže taky kypěla prázdnotou. Kromě stávajících nástrojů v ní nebylo vidět nic jiného. Je pryč. Není tady. Sesypala se na podlahu. Rukama si objala hrudník, snažila se zakrýt tu obrovskou díru v prsou a udržet se tak trochu pohromadě. Nepřítomně zírala před sebe a po tvářích jí stékaly slzy. Ve studánkách slz se jí rozmazávalo bicí, na které postupně zaostřovala. Za okamžik zůstala očima viset na něčem, co k němu nepatří. Chvilku jí trvalo, než jí došlo, že je to obálka. Byla jako v transu a tak ztuhlá, že se nechtěla hnout ani o píď, ale zvědavost ji přemohla. Pomalu se doplazila k setu bubnů a váhavě natahovala ruku k bílé obálce s jejím jménem opřené o dupák. Stiskla ji mezi prsty a velmi se zdráhala nad otevřením té věci. Zhluboka se nadechla, aby si dodala síly a začala odlupovat papírový lem obálky. Znovu se nadechla a začala číst.

Má nejdražší Mary, chtěl bych Ti vysvětlit pár věcí. Moc mě mrzí, že jsem Ti to nestihl říct ještě před mým odchodem.
V době, kdy jsem zjistil, že jsem nemocen, jsem právě díky nemoci přišel na to, že mám nevlastní sestru z otcovy strany. Nejspíš měl nějaký románek, když o tom maminka neměla ani tušení. Navíc já byl ještě prcek. Ale nevyčítám mu to. Teď už to nemá smysl.
Při operaci, kterou bych podstoupil, kdyby se na to přišlo dřív, bych potřeboval rodinného dárce krve. Bohužel Agens má jinou krevní skupinu, a navíc by pro mě bylo stejně pozdě…
Svůj byt na pobřeží v ShineStar jsem prodal. Nechtěl jsem všechno nechávat na Tobě, už teď nemáš starostí málo. Díky mě, samozřejmě. Za to se Ti chci taky omluvit, Mary. A navíc; vždycky jsem Ti sliboval, že Tě nikdy neopustím, že s Tebou budu pořád! Mrzí mě, že jsem slib nemohl dodržet. Nikdy jsem Tě nechtěl nechat samotnou v tomhle velkém domě, v tom ještě větším a nebezpečnějším světě! Tímto Tě prosím Mary, buď na sebe opatrná! Rozmýšlej s rozvahou a s rozumem užívej života. Nepokoušej se dělat nic nebezpečného! Vím, žes četla Stmívání… ;D
Věřím Ti Mary, vážně!
Za žádnou cenu si nepřeju, aby sis cokoliv vyčítala! Ujišťuju Tě, že není co! Vždycky jsem věděl, jak to cítíš a rozumím tomu!
A všechno jsi mi dala včerejší noc, lásko. Jsem přešťastný, že jsem něco takového nepropásl. Byla to ta nejkrásnější noc v mém životě. Ani ve snu by mě nenapadlo, že se mezi námi něco takového stane. Nedoufal jsem v to, potom co se tehdy stalo...Děkuji Ti za to, žes svolila a učinila ze mě nejšťastnějšího muže světa!
Zlobí mě, že jsem ty poslední tři dny nemohl strávit s Tebou, ale musím ještě něco zařídit. Doufám, že to vyjde a Ty časem budeš moci zjistit o co běží. Nemusíš se bát, je to jen velké překvapení. ;D Ale radši se moc netěš, nevím jestli to dopadne. ;)
Jediné co teď chci je, abys byla šťastná, Mary! Opravdu šťastná, bez ohledu na mě. V tomhle ohledu jsem byl taky vždycky sobec!…
Lásko a s rodiči bys to měla urovnat. Moc Tě prosím! A opět v tom mám prsty já!... Nebýt mě a mé šílené touhy po Tobě, Tvé rodinné vztahy by byly v pohodě. Mary, moc mě mrzí co jsem Ti tím tenkrát provedl! Vyčítám si to každý den! Ale prostě bych nemohl být bez Tebe, to dokazuje, že jsem vážně nechutnej sobec! Je to pro mě hodně složitý vysvětlit, ale myslím, že aspoň z kraje to chápeš. Víš co k Tobě cítím a vždycky jsem cítil. Prosím Tě, snaž se a navštiv je. Vím, že Ti odpustí.
Mary a teď něco důležitého. Vím, že Tě to bude bolet, proto bys měla raději sedět.
Až se položím do věčného spánku, chci zpopelnit. O nic se starat nemusíš, všechno jsem zařídil. Jen bych byl rád, kdybys pak převzala mou urnu a rozprášila mě do moře. Víš, myslím, že takhle bych mohl být svobodný i po smrti. A taky jsem nechtěl zavřít do rakve, abych ležel mezi červy … ;) Usmívám se lásko, to mi věř!
Myslím na to, jak se usmíváš, na Tvůj radostný smích, na Tvé tyrkysové oči a na to, jaký byl můj život s Tebou. Bez Tebe by byl jako černá, rozmazaná šmouha, Mary. Myslím to vážně. Vždyť nikoho jiného než Tebe nemám (aspoň jsem si to myslel…) a na nikom jiném mi nikdy nezáleželo víc než na Tobě! Vždycky jsi byla moje světlo života.
Vždycky jsem Tě miloval.
V obálce máš malý dárek. Neměl jsem dost sil Ti ho předat osobně.
Nezapomeň na mě, lásko mého života.
Sbohem a don't stop believing! ;)
Ch.

Když dočetla, zalapala po dechu a papír sevřela mezi prsty ještě pevněji. Takže ho svírala v otupělé křeči. Po tvářích jí stékaly slzy smutku a na pokraji sil sahala roztřesenými prsty do obálky. Postupně se začala odhalovat řada kovových kroužků, byl to řetízek. Jakmile spatřila přívěsek na konci kovové šňůrky, dlaní si překryla ústa a z očí se jí draly nové slzy. Na řetízku se houpalo písmenko Ch.
CH jako Chris, CH jako Christopher, CH jako její nejdůležitější člověk na světě, její láska. Skryla ho v dlani a přitiskla si ji k hrudi. Se zavřenýma očima se nevědomky houpala a vzpomínala na jeho smích na pláži a na další usměvavé zážitky s ním.
Náhle strnula a otevřela oči. Všechno upustila a vyběhla z tělocvičny. V obýváku se zastavila u stolku a když viděla, že na něm není co hledá, spěchala do pokoje. Ležel hned vedle počítače. Vzala svůj mobil do ruky a vytáčela Chrisovo číslo. Nechala to vyzvánět dlouho, ale vůbec to nebral. Opět po ní natahovala pařáty panika, byla by se znovu sesypala k zemi, ale náhle v ní začal vřít hněv. Byla tak rozhněvaná, až se celá třásla. Telefon tiskla v dlani, div se nerozpadl a z pokoje vystřelila jako rychlý šíp. Namířila si to přímo k tělocvičně. Ze skrytých polic za zrcadly popadla bílé obvazy a své červené boxerky. Zrakem spočinula na těch větších, černých. Zjevil se jí obraz Chrise nahého do půl těla s rozvahou boxujícího do pytle. Jeho dokonale vypracované tělo doplněné kapkami potu bylo neodolatelně sexy.
Rychle zaklapla dvířka zpět do zrcadel a tím zahnala i vzpomínku. Zmáčkla čudlík na věži, zatímco si obmotávala prsty bílou látkou. Okem ještě zavadila o bicí, ale rozhodnutí už na něj bez Chrise nesáhnout bylo okamžité.
Rozcvičovala si paže a prsty, protáhla si i záda. Zrovna začínal song The Kill, když si nasazovala boxerky. Vzbouzela se v ní ďábelská energie a už ani pravidelně dýchat jí moc nešlo. Srdce jí návalem těch emocí splašeně bušilo. Odvázala si pytel od stropu, a když nastal první refrén:
Come, break me down
bury me, bury me
I am finished with you …
Vzteky udeřila do pytle co největší silou. Přišlo jí, že najednou se proti ní všechno spiklo. Mezi kroky k přehrávači se jí až z hrdla vydralo hlasité vrčení. Přepnula to na Attack, ta byla tématičtější … Energie byla tentokrát větší a silnější. Krev se jí zase rozproudila po těle a celá se třásla hněvem. S hlasitým křikem a obrovskou silou mlátila do pytle hlava nehlava. Dávala do toho všechnu svou sílu i vztek. V jednu chvíli do něj i kopala. Stačila chvilka a na čele jí vyrazil pot a postupně jí docházely síly. Popravdě, trochu to přehnala. Bolelo ji rameno, jak do pytle střemhlav narazila paží. Kotník a lýtko, díky tomu zuřivému kopnutí. Krev jí divoce tepala ve spáncích a srdce bilo ještě rychleji než před tím. Z toho všeho se jí motala hlava, proto pytel vzala mezi předloktí a čelem se o něj opřela. Ochable se sunula k zemi. Ležela tam, schoulená do klubíčka, úplně bez sil. Jak fyzických, tak psychických. Chladila svou rozpálenou kůži o studenou podlahu, dokud se nezvedla s rozhodnutím zalézt do sprchy. Sundala si boxerky a odmotala obvazy, sebrala ze země dopis i mobil a vypnula hudbu. Cestou z tělocvičny si ještě vyndala z ledničky láhev vody. Zašla si do pokoje pro čisté oblečení a dopis s telefonem položila na postel. Po dopise lehce přejela bříšky prstů, když odcházela.
V koupelně se dlaněmi opřela o jedno ze dvou umyvadel a zlobně se prohlížela v zrcadle. Měla na sebe děsný vztek. Bleskla jí hlavou Chrisova slova, aby si to nevyčítala. Prý že není co si vyčítat! To určitě! To její zaslepené sobectví nic není?! To, že ho tak dlouho odmítala, i když věděla, jak to cítí on a sama k němu cítila to samé ? …
Pěstí udeřila do ledových dlaždiček obkládajících umyvadlo. Zhluboka se nadechla nosem a co nejrychleji ze sebe doslova strhávala oblečení. Vlezla do sprchy a pustila vodu. Jen co na ni dopadly první kapky vody, pocítila úlevu. Uvolnila napjaté svaly, vypnula mysl a pokoušela se nechat všechny ty špatné pocity odplout společně s vodou.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Miška*Leto ₪ ø lll ·o. | E-mail | Web | 31. března 2012 v 16:58 | Reagovat

Skvělé story :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Žiju podle pravidla,že bychom měli následovat své sny... Nezáleži co děláš,jen jdi za svým snem.
(Jared Leto)


Mnozí z těch, co žijí, by zasluhovali smrt. A mnozí z těch, co zemřeli, by si zasloužili žít.
(Tolkien John Ronald Reuel)