Až zemřu,pohřběte mě tváří dolů,aby mi mohl celý svět políbit prdel!
₪ ø lll ·o.
!!ECHELON!!

We don't have fucking fans. I hate that word. We have a family. 
-(Jared Leto)

Buddha for Mary 2

20. března 2012 v 19:04 | Mars_Kašty |  Píšu ...
She always liked play a lot

"Jo, myslím, že už ti to jde líp!" usmál se Chris na Mary, když seděla za bicím a zrovna zkoušela skladbu A Beautiful Lie. Není zrovna jednoduchá, ale Chris jí na ní učil sebeovládání. Být to jiná skladba, nechtěla by se nic učit, tak byla tvrdohlavá.
"Vážně?" rozzářila se Mary.
"Jo,vážně!" zasmál se. "Chceš to zkusit ještě jednou? Vezmu si k tomu kytaru, chceš?" zvedl obočí.
Oba milovali hudbu, oba měli stejné záliby s ní spojené a oba byli nadaní nejmíň na tři hudební nástroje.
"No jasně. Myslím, že mi to pomůže" mrkla na Chrise.

Chris pustil do věží kulisu a začali hrát. Chris si při tom stačil ještě pobrukovat, zatímco Mary se snažila, aby neudělala chybu. Vždycky na ní poznal, že se do toho snaží dávat všechno. Dokonce jí z úst vyšel i tichý sten. Chris si najednou vzpomněl, jak pro ni bylo ze začátku hodně těžké udržovat v každé končetině jiný rytmus. Hudební sluch bezpochyby měla, jen se nemohla tak snadno dostat do řádného ovládání těla a najít vlastní způsob. Věděl, že to jednou dokáže a že se to naučí. Do jejích dnešních výkonů stačilo sedm let a podle něj byla úžasná. Jen Mary o sobě měla pochyby …
Song už dohrával, tak jako Mary do bicích mlátila z posledních sil. Bezvládně upustila paličky na zem a cítila, jak se jí na rukou začínají dělat mozoly. Dneska to přetáhla. Opřela se hlavou o hlavní buben mezi nohama a hlasitě vzdychla.
"Zlatíčko, jsi v pořádku?" přiběhl k ní a hladil po zádech.
"Jo, ale asi jsem to dneska přehnala…" zvedla k němu hlavu.
"Odnesu tě do postele" začal ji brát do náruče.
"Ne, ne, ne,ne, ani náhodou! Nebudu se odpoledne válet v posteli! Lehnu si tu na zem a ty mi ještě hraj, prosím" usmála se a líbla ho na tvář.
Krátce se zamračil, zvažoval to. Když tu usne, vždycky jí může odnést nahoru.
"Dobře,hlavně abys odpočívala" podíval se na ní se zdviženým obočím.
"To se neboj…" a odplazila se po čtyřech pod složený boxovací pytel uprostřed místnosti.
"Ještě ti donesu trochu vody" zaběhl za dveře, kde je menší lednička s lahvemi vody.
Mary sebou plácla zády o zem, ruce i nohy bezvládně vlající kolem jejího těla. Její krkolomné poloze se Chris musel zasmát.
"To tě to nebolí?" podíval se na její podivně zkroucené tělo a sehnul se, aby jí mohl dát napít.
"Takhle je mi fajn" zavřela oči Mary a rukou mu pokynula, aby začal hrát.
Vyměnil elektrickou kytaru za akustickou a hned věděl, kterou píseň vybrat. Samozřejmě, byla to The Kill, Maryina nejoblíbenější. Když začal zpívat, musela otevřít oči a sledovat ho. Schoulila se na bok, aby na něj lépe viděla. Na tenhle song měla tolik zážitků. Myslela na to, když byli s Chrisem na koncertě 30 Seconds to Mars a na to, jaké to je vidět, slyšet a vnímat to živě. Pro oba to byl velice speciální, nezapomenutelný den. Byla tam tak zvláštní, kouzelná a nepopsatelná atmosféra, až jí z toho bylo úzko, že tam může být a sen proměnit v realitu.
Chris měl nad sebou větší kontrolu. Ano, miloval hudbu, miloval tvorbu 30 Seconds to Mars, obdivoval tu výjimečnost, které u nich není nikdy dost. Ale více ho hřál pocit, že Mary je díky tomuhle všemu šťastná. Věděl, že do jejího života více zasahuje on sám a byl za to vděčný, ale teď by byl radši, kdyby to tak nebylo. V životě by jí neopustil, kdyby to nebylo nezbytně nutné. Což právě je. U srdce ho píchlo, jen co pomyslel na osamělou Mary v tomhle velkém domě. A nechtěl ani pomyslet, že jí tu samotnou nechá on sám. Jenže tak to zkrátka je a nemůže s tím nic dělat.
"Bury me, bury me … " zašeptal nakonec a sklopil oči. Krátce se zamračil, ale v zápětí se usmál, když Mary otevřela oči a hleděla na něj. Dívala se na Chrise očima plných lásky a citu. Rozpačitě se nadechl a uhnul pohledem. Vrazil kytaru na stojan a pořád byl k Mary otočený zády, když si dal ruce za hlavu, zaklonil jí a zhluboka vydechl. Mary se posadila a chvilku ho sledovala se zamrčeným pohledem.
"Chrisi tak co se děje?" sbírala se ze země. Když si ale stoupla, zatočila se jí hlava a zavrávorala, proto se rychle opřela o stěnu ze zrcadel. Se strachem v očích se otočil a přešel k ní, aby ji vzal do náruče a už vážně odnesl do postele.
"Tak odpovíš mi?" zeptala se ho ještě jednou, když s ní stoupal po schodech.
Zamračil se a vzdychl si " Měla by ses vyspat" věděl, že mu to moc nepomůže.
Zhluboka se nadechla : "Proč se mi tak vyhýbáš, Chrisi? Co mi to nechceš říct? Proč bys mě měl opouštět? Není fér, že se mnou nemluvíš!" draly se jí do očí slzy.
"Ať je to cokoliv, spolu to zvládneme. Jako vždycky… " pohladila ho po tváři.
"Mýlíš se" řekl úzkostně a zlomil se mu hlas, když dopověděl: " Já už to nezvládnu"
Nadechla se, nechtěla tohle téma ukončit, jako on, když jí skočil do splašených myšlenek a dával jí jasně najevo, že on ho ukončit chce : "Měla by ses vážně prospat!" pokládal jí do postele.
"Mě to ale trápí Chrisi!" zkusila to jinak. "Vůbec ti teď nerozumím, vzdaluješ se mi, ani nevím jak a nechceš mě … " zašeptala poslední slova tak, že byla sotva slyšitelná.
"To vůbec není pravda, Mary" zašeptal už taky se slzami v očích.
"Vykládáš si to špatně. S tebou to nemá co dělat!" pokusil se o úsměv.
"Slibuju, že ti to řeknu až bude čas" třikrát se mu zlomil hlas a měl stažené hrdlo.
"Cože?" slzy se jí kutálely po tvářích. "A kdy bude čas? Proč- … " položil jí prst na rty. Vzal jí obličej do dlaní a políbil na čelo.
"Spinkej už" pokládal jí do polštářů. "Hlavně krásné sny" zašeptal jí do ucha a políbil na tvář.
"Ale nikam nechoď, prosím tě" vzlykla Mary a křečovitě ho držela za zápěstí.
"Neboj se, budu tu s tebou" zašeptal a natáhl se vedle ní. Pažemi ji objal a Mary se k němu přitulila jak nejvíc to šlo.
"Miluju Tě" štkla mu do trička a jeho látku pevně sevřela v prstech.
Chris zavřel oči a zaťal čelist. "Miluju tě" vydechl jí do vlasů a políbil.
Mary byla tak vyčerpaná, že stačila chvilka a usnula mu v náručí. Chtěl jí nechat v klidu vyspat, tak se opatrně vymanil z jejího pevného sevření a potichu vyšel skleněnými dveřmi ven na pláž. Zastrčil ruce do kapes a zoufale kopal do písku, který se ve vzduchu rozprášil na tisíc zrníček. Nešel daleko, posadil se do písku a sledoval fialové nebe s nádechem rudé.
Západ slunce. Končí den. Další drahocenný den … Povzdechl si a schoval obličej do dlaní. Potlačoval slzy, i když věděl, že je to marné při vzpomínce na dobu, kdy všechno bylo ještě v pořádku. Na dobu, kdy se dokázal smát hloupým, prostým vtipům a budoucnost se mu jevila jako dlouhá, povinná cesta s Mary po boku. Tolik by chtěl vědět, jak by to s nimi dopadlo. Rozhodli by se nakonec být spolu? Opravdu tu společně žít? Opustila by Mary svůj kruh obav z toho co bude, když na to pohlédnou jako na pevný,vážný vztah? A kdyby ji požádal o ruku, řekla by ano? Z poslední otázky se mu do očí nahrnuly slzy. Bolest, kterou pociťoval od doby, kdy mu doktor oznámil co se s ním děje, byla neúnosná. A teď ji ještě přenáší na Mary? Zavrčel znechucením nad sebou samým. Nenáviděl, když se Mary cítila byť jen trošku zoufale. Nebo nedej Bůh, když plakala, o to víc, když to bylo jeho vinou. Obraz plačící Mary s očima plných otázek a strachu ho tak bolel, až se schoulil do klubíčka a znovu se rozplakal. Všechno, co v sobě posledních pár dní držel pustil ven. Potřeboval to ze sebe dostat. Hlasitě vzlykal, v křečích schoulený do sebe. Ruce si pevně tiskl k hrudi, jakoby tu bolest mohl potlačit. Před očima mu běhaly obrázky šťastných zážitků s Mary. Viděl den, kdy od něj dostala sošku malého buddhy, kterou si tolik přála. Chris věděl, že je to to nejmenší, co jí může darovat k jejím 23. narozeninám, ale přesto z toho měla tak obrovskou a nefalšovanou radost.
Ne, nenechá ji tu samotnou! Co bude dělat, až tu s ní nebude moct být? Je tak tvrdohlavá, že si to nebude chtít připustit. Zná ji dobře, až moc dobře … Každý nový den promarnit oplakáváním nad jeho ztrátou … Na to nechtěl ani pomyslet. Musí něco udělat! Cokoliv na světě, jen aby to snesla o něco lépe.
Bezvládně ležel, ruce rozevláté v písku a s vlhkýma očima hypnotizoval zarudlé moře. Náhle se zprudka nadechl.
" Buddha for Mary " zašeptal si pro sebe a dál zíral na rudý prostor před sebou.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Žiju podle pravidla,že bychom měli následovat své sny... Nezáleži co děláš,jen jdi za svým snem.
(Jared Leto)


Mnozí z těch, co žijí, by zasluhovali smrt. A mnozí z těch, co zemřeli, by si zasloužili žít.
(Tolkien John Ronald Reuel)