Až zemřu,pohřběte mě tváří dolů,aby mi mohl celý svět políbit prdel!
₪ ø lll ·o.
!!ECHELON!!

We don't have fucking fans. I hate that word. We have a family. 
-(Jared Leto)

Březen 2012

Buddha for Mary 6

20. března 2012 v 19:05 | Mars_Kašty |  Píšu ...
Closer to the Edge

Mary a Chris ruku v ruce stojící na okraji bronzové skály a voda z Měsíčního vodopádu jim dopadá na ramena. Slunce jasně svítí, vzduchem se line pohodová a klidná atmosféra. Mary se usmívá na Chrise, Chris se usmívá na Mary. V jedné chvíli se Mary zasměje, když Chrisovi přisedne motýl na nos. Ale moment, kde se tady vzal motýl?!

Buddha for Mary 5

20. března 2012 v 19:05 | Mars_Kašty |  Píšu ...
Buddha for Mary
…Here it comes…

Po sprše se cítila uvolněnější. Došla si pro svačinu a přemítala, jestli by měla dojít do jeskyně pro tu snídani, co tam nechala. Přeci jenom v tom teple to nemůže vydržet. Ale nic se jí nechtělo. Rozhodla se, že si půjde lehnout a v jeskyňce dnes v noci přespí.
Vzala si jen malý croasant, velký hlad neměla. Spíš neměla chuť k jídlu. Cestou croasant stihla sníst, jak byl malý. Zalezla do pokoje a zatáhla závěsy. Nejdřív si do postele sedla a znovu v prstech svírala dopis od Chrise. Ještě z obálky vytáhla řetízek a připnula si ho na krk. Pažemi si objala kolena a ani si nevšimla, že se zase rozhoupala. Nevnímala nic kolem sebe, jen tu děsivou samotu.

Buddha for Mary 4

20. března 2012 v 19:04 | Mars_Kašty |  Píšu ...
She always liked to fall apart

"Chrisi?" obrátila se Mary, mžourala do šera v jeskyňce a rukou prohmatávala prázdné místo vedle sebe.
"Chrisi?" zvedl se jí hlas do hysterického tónu.
Znovu a znovu šátrala dlaní po dece, dokud se neujistila, že tam opravdu není.
"Chrisi!" zavolala znovu do prázdné jeskyně, ale jedinou odpovědí jí byla jen vlastní mihotavá ozvěna. Před očima se jí zjevila ta kouzelná noc s ním a pak i jeho slova. Rozhlédla se kolem, hned vedle byla nachystaná snídaně. Pro jednoho. Také zjistila, že Chris všechny věci odnesl, kromě těch jejích.

Buddha for Mary 3

20. března 2012 v 19:04 | Mars_Kašty |  Píšu ...
Goodbye

"Půjdeme?" usmál se na Mary Chris. Mary se ještě rozhlédla po kuchyni a obýváku. Přemítala, jestli něco nezapomněli, nerada by se vracela.
"Jo, snad máme všechno" usmála se a podívala se na košík s pochoutkami a svíčkami, který Chris držel. Mary na prsou svírala deku a osušky. Vzal ji za ruku a vyšli ven. Cítit na kůži sluneční paprsky bylo víc než příjemné. Mary se musela usmát a v okamžiku, kdy pocítila to teplo, stiskla Chrisovi ruku. Kráčeli písčitou pláží plnou lidí. Bylo krátce po poledni a na pláži hlava na hlavě. Rozhodli se, že půjdou k Měsíčnímu vodopádu, aby měli klid. Jindy na Sunny Beach tolik lidí není, ale dnes …

Buddha for Mary 2

20. března 2012 v 19:04 | Mars_Kašty |  Píšu ...
She always liked play a lot

"Jo, myslím, že už ti to jde líp!" usmál se Chris na Mary, když seděla za bicím a zrovna zkoušela skladbu A Beautiful Lie. Není zrovna jednoduchá, ale Chris jí na ní učil sebeovládání. Být to jiná skladba, nechtěla by se nic učit, tak byla tvrdohlavá.
"Vážně?" rozzářila se Mary.
"Jo,vážně!" zasmál se. "Chceš to zkusit ještě jednou? Vezmu si k tomu kytaru, chceš?" zvedl obočí.
Oba milovali hudbu, oba měli stejné záliby s ní spojené a oba byli nadaní nejmíň na tři hudební nástroje.
"No jasně. Myslím, že mi to pomůže" mrkla na Chrise.

Buddha for Mary 1

20. března 2012 v 19:04 | Mars_Kašty |  Píšu ...

Buddha for Mary

Jak řekl Buddha na smrtelné posteli: "Pomíjivé je vše, co je složité"

Fajn, začátku se nelekejte … Líp se mi to nedařilo :D Umm a přísahám, že v tomhle se žádné gayské ouchylky vyskytovat nebudou !!!
A i když vím, že je to vlastně tak nějak o mně, o mých touhách a snech, o mém prokletém strachu ze smrti a o mém pobláznění, přesto si to nechci přiznat! Někdy si totiž připadám jako jistá hrdinka Mary ...
A k těm songům: ... Záleží mi na tom, jak podám svoje myšlenky při poslechu toho zázraku! Vážně! Právě proto to tak rozepisuju: protože to tak vždycky cítím a dostává mě to do kolen. Možná jsem vážně jenom poblouzněná, ale přestávám tomu věřit víc a víc. Vím že věřím ! Vím že věřím v to správné a je mi jedno co si budu říkat za několik let, protože tohle naplňuje můj život o to NĚCO, který by v něm bez toho všeho chybělo … Nikdy nezapomenu a nikdy nebudu litovat !!!

A mám názor ten,že ve fantazii se meze nekladou !!! Některý věci totiž asi nebudou dávat smysl, ale tak dopadá moje fantazírování …
A připomínám : JSEM DĚSNÝ DETAILISTA !!!

Mary was a different girl

Takže když si představíte velký, krásný dům na pláži na Floridě, nebude vám to připadat stupidní.
Rozpoložení místností tak trochu nedává smysl, bude třeba vynaložit úsilí na skoro dětskou představivost! Když rozrazíte vstupní dveře, vybafne na vás obrovský prostor. Po levé ruce si sedí kožená, bílá sedačka se dvěmi křesly. Před nimi malý roztomilý stolek a naproti zdobí zeď dokonalá plazmovka. Hned vedle je prosklená stěna s dalšími výchozími dveřmi a výhledem na pláž a moře. Po ruce pravé je menší kuchyňka s pultíkem a barovými židličkami. A když se skoro hned zabočí úplně doleva, sejdou se schody dolů a zděsíte se obrovských dveří do menší tělocvičny, kde straší třeba i bicí, nebo klávesy, kytary a boxovací pytel. Za zrcadly ve skříni se schovává mixážní pult a ostatní potřebnosti jako sluchátka, paličky, trsátka, zpěvníky, ladičky, mikráky …
Dejme tomu, že hrdinka zde je od malička vedena k hudbě a sportovním aktivitám. Hudbou a sportem žije. Ráda si i zatancuje.

I see you! 4

20. března 2012 v 18:33 | Mars_Kašty |  Píšu ...
"Promiň, cos řikala?" věnovala jsem zase pozornost mamce. Ta si povzdechla.
"Austine, běž si uklidit ten nepořádek ve svém pokoji ano? Mám pocit, že se ti po koberci válí Beckham a Ronaldo. Myslím že bys je neměl takhle shazovat" povytáhla na Austina obočí.
"Ale mami…" kňoural Austin.
"No tak běž, běž!" kynula mu neodbytně rukou máma. Zrovna teď jsem Austina částečně litovala. Musel si jít uklízet a to kvůli mně. Ne že bych mu to nějak záviděla, nebo ho litovala kvůli té nejmenší námaze, ale radši bych šla uklízet s ním, nebo ho tu nechala sedět. Máma si začala nervózně mnout ruce.

I see you! 3

20. března 2012 v 18:33 | Mars_Kašty |  Píšu ...
Ve škole to se mnou jde od desíti k pěti. Proto mám i značný problémy doma. Žiju jen s mámou a mladším bráchou Austinem. Je to děsnej parchant, ale mám ho ráda. Celkem často spolu hrajeme na kytaru. Taky je hodně sportovně založenej, nejvíc si zakládá na fotbale a rád chodí plavat. Na plavečák si rádi zajdeme všichni tři a máma rozhodně není pozadu ani ve zpěvu na našich soukromejch koncertech pro sousedy. Většinou to maj za to, že Austina třikrát týdně hlídaj v pozdních odpoledních hodinách. Když jsem ve škole dýl a nedostanu se domů o míň než hodinu později, než je doma Austin. Když ho tak trochu zanedbáváme, vynahrazujeme mu to výkendovejma akcema. Říkáme tomu "Dobrodružství pro vítěze".
V podstatě jsme všichni tři vítězové díky tomu, že přežijeme celej tejden i pod různejma nátlakama i bez společnejch chvilek. Nejčastěji se totiž scházíme u večeře. Na kytaru s bráchou hrajeme většinou po ní a soukromý koncerty máme každej pátek, až Austin přijde z tréninku.

I see you! 2

20. března 2012 v 18:32 | Mars_Kašty |  Píšu ...
Oh, to už je zas ráno?! Seru na ten ústav! Nejdu tam. Povzdechla jsem si a sklopila hlavu. Ne, to by nešlo. Nechci řešit zbytečný problémy. Dělat neviditelnou by nemělo bejt tak těžký. Ovšem, bez pana Vtěrky, Starostlivého otce Bierse.
Ve škole jsem si vyndala svůj zápisník. Jmenuje se Barney. Je to můj dobrej kamarád. Zapisuju si do něj všechny svoje myšlenky. Ať už o vesmíru, hudbě, nebo o svým životě. V podstatě z toho nakonec byly filozofický kecy. Narazila jsem si sluchátka do uší a bylo mi úplně u zadku, kdo si tam co povídá. Rozhodla jsem se zopakovat si poznatky o úchvatné Andromedě. Mám pro ni celkem slabost, už jako malou mě uchvátila. Dobře, základní opakovací informace: Galaxie jsou vzájemně propojeny gravitační silou, samozřejmě. Tou jsou přitahovány jedna k druhé. Andromeda se nachází v Místní skupině. Má spirálovitý tvar. Je to největší galaxie naší hvězdokupy. A je to naše nejbližší galaxie a bezpochyby jeden z nejvzdálenějších nebeských objektů, které jsou ze země viditelné pouhým okem.

I see you!

20. března 2012 v 18:28 | Mars_Kašty |  Píšu ...
Omlouvám se za nespisovnou češtinu, ale je to schválně, pro lepší efekty. :D ;) A odstavce mi to taky nedělá, takže za to tež pardon... A omlouvám se některým chlapcům ze vzpomínky, že jsem jim nechala původní jména a skoro urážela! Je to k situaci a tenkrát to tak prostě bylo… Vážně si řikám, že bylo děsně hloupý na něco takovýho vůbec myslet, ale byla jsem fakt malá a blbá… Oni to určitě nemohli cítit jinak… Doufám,že to nikdy číst nebudou…
Tež pevně doufám, že se tahle story někdy taky dočká konce... Fakt doufám!

I see you!

Dřepím v poslední lavici. Nová škola. Jsem na střední první den a už to tu nenávidím. Vidím, že jsem ve třídě (a určitě i po celym gymplu) za totálního outsidera. Nevadí mi to, tím líp. Nemusím očekávat návštěvy zvědavejch slizounů, na jejichž otázky bych neměla odpověď. Nenávidím to tady! Jen se podívám na jakejkoliv předmět v týhle pošahaný třídě, je mi špatně. Nejradši zírám z okna, který mám hned po levý ruce. Mám čistej výhled, nikdo vedle mě nesedí, samozřejmě.
Nebo, když se podívám na dveře, zmocní se mě klid. Nejkrásnější pocit bude, až jimi projdu a budu venku.

Tak tohle je můj život...

19. března 2012 v 16:03 | Mars_Kašty |  30 Seconds To Mars_Videoklipy a Videa
No jasný, včera byl překrásný den ...
Jenže se psalo datum 18.03.2012 a to moc překrásný není! :D Je tomu již 2 posraný roky, co jsem JE mohla vidět poprvý na živo! Kdo by tomu věřil?! ...
No, ale rozebírat to tady nebudu, pan Kaštan už ví svý! ...
Jen... Mám soukromý koncert! :DDD Tak se dělím a zárověň můžu ukázat, že ještě pořád žiju...
A to jen díky tomuhle:

Žiju podle pravidla,že bychom měli následovat své sny... Nezáleži co děláš,jen jdi za svým snem.
(Jared Leto)


Mnozí z těch, co žijí, by zasluhovali smrt. A mnozí z těch, co zemřeli, by si zasloužili žít.
(Tolkien John Ronald Reuel)